Znovuobjevení krásy analogové fotografie ...

Má záliba ve fotografování nemá kořeny v digitální technologii, ale je třeba ji hledat v klasickém způsobu „kradení duší“, tedy fotoaparát + film = výsledná fotografie. Ale začněme pěkně popořádku …

V rodině se fotilo na známý dvoučočkový fotoaparát Flexaret, taťka vlastnil verzi 5 a dále děda z mamčiny strany, který byl příznivcem a fotil na tehdejší sovětské aparáty zn. Kiev a Zorkij. Mě vždy zajímalo, jak je možné, že se obrázek ze světa dostane do této malé krabičky a následně na papír. Přání mít vlastní aparát ve mne začlo nahlodávat v 6. třídě, kdy jeden z mých spolužáků byl při školním výletě vybaven aparátem Smena. Byl jednoduchý, ale uchvátilo mne, že i můj vrstevník může mít svůj vlastní aparát. Několikrát mi dokonce dovolil udělat snímek, hlavně tedy v případě, že se chtěl vyfotit se svou slečnou :o). U rodičů mé přání bylo vyslyšeno, jako rozumné a tudíž schváleno. Vzhledem k ceně 300 Kčs mi byl přislíben k narozeninám. Jen už si nepamatuji, z jakého důvodu, jsem si toto přání rozmyslel a několik dnů před nákupem vše zrušil.

Když teď trošku odbočím - píšu text a editor se svéhlavě snaží opravovat Kčs na Kč. Je vidno, že je věku mladšího :o)!

Ale i tak jsem nezůstal bez aparátu. V 80. letech byly populární burzy, neboli bleší trhy, kde se dalo sehnat i mírně použité zahraniční zboží za rozumný peníz. A právě při jednom z těchto blešáků (asi v roce 1988 a mně bylo 13 let), konaném v hospodě v Kvítkovicích došlo k tomu rozhodujícímu okamžiku! Nákupu mého prvního foťáku. Nepamatuji si značku, byl to „kompakt“, tedy automat na kinofilm, pravděpodobně vyrobený v Asii. Pán za něj chtěl 500 Kčs. Potkal jsem zde dědu Strapka (z mamčiné strany) a ten znaleckým okem posoudil stav přístroje. Jen dvířka od baterek měly ulomenou packu, tak nešly řádně zavřít a byla zde provizorně použita gumička. To mi v tom okamžiku vůbec nevadilo, foťák byl mým favoritem. Díky tomuto neduhu děda usmlouval cenu o 100 Kčs nižší a už to bylo! Stal jsem se šťastným majitelem! Velmi mě ale mrzelo, že je sobota poledne a tudíž už nikde nekoupím film, musel jsem s tím počkat až do pondělí – tzn. celou neděli a dokážete si představit, jaká to pro mne byla muka, prostě čekat den a půl!!! Tuto dobu jsem využil k seznámení s fotoaparátem. Vyspravil jsem dvířka od baterek pomocí ohnutého hřebíku a tak zajistil řádný kontakt. Přístroj měl pod objektivem páčku pro otevření čočky. První poloha znamenala zapnuto/slunečno, druhá zataženo a třetí blesk. Mimo spouště závěrky a dvou diod neměl přístroj žádné ovládací či signalizační prvky.

Celý nedočkavý jsem rozbalil svůj první film a slavnostně ho vložil do přístroje. Opatrně, aby se film náhodou neosvítil a polehoučku zavřel dvířka. V přístroji zahrčelo a počítadlo se posunulo na první snímek! Prvními osobami zachycenými na film byla sestra, rodiče, andulka a také díky tomu, že vše se odehrávalo před Mikulášem, tak i následně Mikuláš s čertem.

Nezajímalo mne pouze fotografování, ale celý následný postup. Soused z 8. patra byl také vášnivým fotografem, proto mi rodiče domluvili, že film vyvolá a následně se budu moci zúčastnit vyvolávání fotografií. A zase zde bylo mé obrovské nedočkání a očekávání. Budou na filmu nějaké fotografie nebo je přístroj nefunkční. A už to tu bylo, soused – p. Martínek zazvonil u našich dveří. Bylo pohlazením na duši slyšet, že na filmu fotky jsou a hned jsme se domluvili na následný víkend na vyvolání fotek.

Už před tím jsem se snažil načerpat teorii o vyvolávání, jak negativů tak následně pozitivů. Opět mi byl zdrojem můj děda a následně i taťka. Po příbuzenstvu se mi podařilo poshánět misky, vývojnice, literaturu apod. V 80. letech něco jako internet nefungovalo, tak byl fotografický začátečník odkázán na literaturu v knihovně. Pokud se jednalo o přeloženou zahraniční literaturu tak ta ovšem mluvila o materiálech Kodak, Agfa, Ilford apod. Na tehdejším trhu ovšem převládaly materiály firmy Foma …

Ale zpět k fotografiím – podařily se, byly krásné i já si vyzkoušel ten postup – nastavit snímek ve zvětšováku, zaostřit, osvítit, vzít papír do vývojky a v naprostém tichu pozorovat objevující se obrázek! Následoval přesun do přerušovače, ustalovače a vany s vodou na přeprání. Na závěr se ještě fotografie leštily. A výsledek – jedinečný … MÉ PRVNÍ FOTOGRAFIE! Určitě chápete nadšeni 13ti letého kluka :o).

Od té doby už jsem kouzlu fotografie propadl naplno. Nejenže jsem zaznamenával rodinnou historii, ale snažil se i o stylizované fotografie. Výše jsem se zmiňoval o výbavě temné komory. I zvětšovákem jsem byl obdarován od dědy. Dal mi takový kufříkový, skládací a samozřejmě sovětský. Kvalita nebyla nijak světoborná, ale na mé amatérské počiny to stačilo. Děda měl za skříní velký zvětšovák Opemus 5, po kterém jsem po očku pokukoval. Bohužel i přes mé marné a několikeré prosby mi tento nebyl nikdy zapůjčen. Vždy byla odpověď stejná, že bych ho pokazil. Tak mi nezbývalo nic jiného než se smířit s malým kufříkovým. Jako osoba nevýdělečná jsem nedisponoval prostředky na koupi jiného zvětšováku. Jediné zařízení, které jsem si koupil byla leštička fotografií. Pamatuji si ještě na její první spuštění – v návodu bylo uvedeno, že je třeba ji nechat běžet naprázdno, aby se vypálil izolační materiál ze spirál. Kouřilo se z ní jak z dýmovnice a smrdělo to jako když pálíte kosti!

V panelákovém bytě nebylo moc možností na zřízení temné komory, proto jako i ostatní nadšenci, i já byl nucen improvizovat koupelnou – v klasickém umakartovém panelákovém jádře. Jelikož toto je varianta dosti omezující, pak je nutno ji volit v případě, kdy rodina není doma nebo o víkendovém odpoledni vyrazí někam na procházku apod. Výhodou bytového jádra je nepřítomnost okna, na druhou stranu se zde vcelku špatně udržuje teplota vývojky, která neustále stoupá. Na dýchání výparů jsem v té době nijak nepamatoval.

Je škoda, že ani nevím, kolik mých tehdejších fotografií se zachovalo do dnešních dní. V albech rodičů bych určitě některé z nich ještě našel.

Nezůstal jsem ovšem jen u negativu. Za podstatně dražší peníz, cca 60 Kčs, se dal koupit barevný film na diapozitivy. V jeho ceně bylo zahrnuto i poštovné a vyvolání. Posílal se do laboratoře v Hradci Králové, odkud se asi za 10 dnů vrátil vyvolaný. Film bylo třeba následně rozstříhat na jednotlivé snímky a naskládat do dia rámečků. Zde byla ovšem potřeba také další investice – promítačka. Tehdy se prodávaly povětšinou německé (rozuměj z NDR) přístroje. Je tomu několik let zpět jsme se s manželkou na tyto diapozitivy dívali a hodně se u nich nasmáli.

Mým dalším fotoaparátem byl Canon systému APS  – opět na filmy, ale tyto byly spíše jako malé kazetky, daly se během focení vyjmout a poté zase vložit zpět do přístroje, který si našel poslední exponované políčko. Formát snímků byl klasický, větší a panoramatický. Dnes už tento systém zapadl a nikdo ho nepoužívá. Mně ale dobře sloužil během pobytu v Londýně, Izraeli a USA. Bohužel film nešel amatérsky vyvolávat.

Jak postupovala doba, tak i já postupně přešel na digitální fotoaparáty – Canon Ixus V2, poté Ixus 500 a následně zrcadlovku Canon EOS 350D. V letošním roce jsme si ještě koupili podvodní kompakt – jak jinak než zase Canon.

Můj první foťák ještě mnoho let sloužil rodičům, ale i ti přešli k digitální technologii.

A jak já se vrátil zpět ke klasické fotografii? Jednoduše! Rodiče v bytě prováděli rekonstrukci a řešili, co se starými věcmi, tedy i taťkovou flexaretou. Při myšlence, že by ji měli vyhodit se mi zježily všechny chlupy na těle! Okamžitě jsem ji zabavil a vystavil ve vitrínce doma jako veterána. Uběhlo několik měsíců a na letošní Vánoce jsem od manželky dostal 3 filmy Fomapan 100 určené právě do flexarety. Takže o letošních vánocích se vracím tam, kde jsem začínal …

Výhodou je, že klasické vybavení fotokomor se dá na inzerát koupit za zlomek ceny. Nevýhodou je, že chemii a příslušenství do černé komory prodává už jen velmi omezené množství obchodů. U nás ve Zlíně, ve Fotografii, kde manželka kupovala výše zmíněné filmy mají sice nabídku pro klasickou fotografii, ale personál je v tomto směru naprosto nevzdělaný. Musíte si říct co chcete, neporadí. Stejná situace je např. v Kroměřiži, kde je takový dobrý fotoobchůdek, klasický a vždycky zde byli lidé, kteří otázce fotografování rozuměli. Nyní se zde setkáte s personálem, který neví o čem mluvíte.

Já našel spřízněnou duši v obchodě Foto.cz, kde shodou okolností pracuje můj bývalý spolužák, jiný než ten v úvodu zmíněný. Obchod je dobře zásoben také díky tomu, že je ve Zlíně filmová škola. Zde nás vybavili veškerou chemií a chybějícími proprietami. A tak mohlo vyvolávání začít. Nejdříve jsme namíchali vše potřebné. Zakoupená vývojka byla Ilford a tak jsem se cítil jako „král laboratoře“. První film byl nafocený ve flexaretě – pár domácích snímků a zbytek za krásného počasí v Podzámecké zahradě v Kroměříži.

Koupelnou se vinula mi známá vůně chemikálií – vývojky a ustalovače. Stejně jako benzín u rally aut, i tato mi voní! Okolo se povaloval teploměr, vývojnice, láhve … no prostě takový srdci i oku lahodící obraz všem kdo se rád čabrá v roztocích … Nasunul jsem film do vývojnice, prošel všemi kroky – vývojka, přerušovač, ustalovač a otevření … koukám na svitek ve vývojnici a film nikde! Bohužel díky špatnému zajištění vyklouzl a slepil se! Takže část nebyla vyvolána. Ale druhá část byla uplně prázdná! Zklamání bylo obrovské! Pátrali jsme po příčině a zjistili, že flexaretě nefunguje závěrka. Nebo funguje, ale úplně jindy než je třeba a otevře se na libovolně dlouhou dobu. Už mám nalezenou opravnu, aparát půjde na údržbu a opravu.

Mezitím ovšem děda neodolal mým prosbám a daroval mi konečně zvětšovací přístroj Opemus 5, dle záručního listu koupený v roce 1980 a nikdy nepoužitý! Navíc mi přidal přístroje Kiev a Zorkij. Druhý jmenovaný z roku 1956! Naštěstí Kiev funguje, tak druhý film byl focen právě v něm a dnes (2. ledna 2010) se bytem linula vůně vývojky! Film se nám podařil vyvolat krásně. Schnul řádně několik hodin a večer jsme rozložili naši prozatímní temnou komoru a dali se do práce. Vše jsme si řádně užívali a tak vyvolání pozitivů zabralo cca 3 hod. Níže můžete vidět první výsledky po 20ti letech přestávky. Použitá technika je zrcadlovka Kiev, film Fomapan 100, negativní vývojka Ilford ID-11, pozitivní vývojka Ilford Multigrade a papíry Fomaspeed N.

Minulý týden jsem v aukci koupil kinofilmovou zrcadlovku Canon EOS 300V, už v ní je filmík - Ilford Pan 100 a sám jsem zvědavý na výsledky. Bohužel na rozdíl od toho digitálu si na ně budu muset nějakou dobu počkat. Stejný aukční server mi dopomohl vybavit temnou komoru chybějícími "díly" - více misek, kleště, háčky apod, tak už nám snad nebude nic chybět ... teda bude ... taková perlička na závěr, při minulém vyvolávání fotek jsem někde odložil brýle a už je nenašel ...

Nejnovějším přírůstkem mé sbírky fotoaparátů je Nettar 515/2 z roku 1938. Je to klasický měchový fotoaparát formátu 6x9 na svitkový film. Také byl koupen na aukci a ruce se mi velmi třásly, když jsem otevíral balíček a opatrně rozevíral 70 let starý aparát. Je vidět, že byl používaný, ale dýchá z něj historie. Našel jsem na internetu dva zajímavé články - jeden je ZDE a druhý ZDE. Jak je vidno z těchto článků, je možno i takto starým aparátem udělat vcelku pěkné fotky. A myslím si, že bych mu měl vykat a psát s velkým "F". Co myslíte?

Jak je vidno z předchozích řádků, našel jsem si zpět cestičku ke klasickém fotografování. Když si na internetu vyzkoušíte najít související témata, zjistíte, že se k této technice navrací dost lidiček. Samozřejmě, že dál používám digitál - je to levné a jednoduché, ale jak to říct ... nemá to duši!

Rád bych dnes, tj. 2. března 2010, doplnil tuto stránku o další zlepšovák naší temné komory. Jelikož náš byt nedisponuje žádnou místností bez oken, nepočítám WC, bylo vždy jediným řešením počkat až se setmí a pak  rozložit veškeré vybavení a chemii. To šlo v zimě, ale s prodlužujícím se dnem to znamenalo čekat déle a déle. Proto bylo nutno situaci řešit. Jak? Jedině utěsněním okna. Koupil jsem tedy v nejmenovaném hobymarketu desku sololitu, tvrzený polystyren (určený pro izolace) a černou stavební folii. Polystyren jsem upravil dle okna, obalil folií a následně přišrouboval na desku. Po vložení do otvoru okna - pasuje dost těsně je v koupelně větší tma jak večer! Zde je několik fotek z realizace!

Červené světlo, ticho a ve vývojce vzniká obraz ... prostě krása a neskutečný relax!