Kolem světa ... poznejte svět okolo Vás!

MAĎARSKO - SOPRON

25. - 28. 9. 2009

(trasa zaznamenána na základě dat z GPS loggeru Holux M241)

Více než staleté domy, malé úzké uličky, to očekává poutníka, který zavítá do Sopron. Město věrné své vlasti, které je jedinečné nejenom svojí kulturou, ale i světově proslulé svými pamětihodnostmi. Zdejší lahodné víno Kékfrankos, překrásné panorama, barvami hýřící pohoří Lővérek, Požární věž, která na město po staletí shlíží jako jeho věrný strážce, pestré programy - to vše sem láká návštěvníky ze široka daleka. Sopron, jeden z drahokamů Západního Zadunají, tvoří svojí zeměpisnou polohou bránu do regionu.

Projděte touto branou a vydejte se na malou toulku po krajině Západního Zadunají, pokochejte se malebným panoramatem panónských kopců, jejich nesmírným poklidem, pestrou přírodou a tisíciletou kulturou. Památky Světového dědictví, kypící kulturní život, drobná lidová řemesla, přátelské a pohostinné obyvatelstvo. To je Západní Zadunají, kde se tělu, duši a všem smyslům dostane nových sil. Zdejší léčebné a termální lázně (Bükfürdő, Sárvár, Lenti, Kehidakustány) a Národní parky (Fertő-Hanság a Őrségi) jsou příslibem zdraví a osvěžení.

Jezero Fertő-tó přitahuje vodní sportovce, milovníky vody a slunce. Na zbudovaných cyklostezkách vládne od jara čilý ruch. Tisíciletá kultura zdejších měst, vzkříšené a udržované tradice a celá smršť programů uchvátí naše smysly. Při odpočinku si můžeme vychutnat zdejší proslulá vína a pokrmy, inspiraci mnoha našich básníků.

Tolik slova průvodce ...

I my jsme se nechali zlákat k návštěvě západomaďarského městečka Sopronu neboli počeštěně Šoproně a poslední zářijový víkend se sem vypravili - do hotelu Fagus. Pobyt byl prodloužen dnem státního svátku - pondělím, čímž vzniklo více času na prozkoumání okolí.

Sobota 26. září 2009

Dnes je na programu maďarské vinobraní. Pod tímto si však asi každý představoval tu zábavnou stránku věci. Ráno, všichni plni očekávání, jsme nasedli do autobusu a vyrazili k jezeru Ferto, kde se ono zmíněné vinobraní mělo odehrávat. Během jízdy se ještě udělala krátká zastávka na břehu jezera, jelikož z místa vinobraní na jezero není dostatečně vidět. Podle průvodce by voda v jezeře měla být slaná! Ale ani vnější vzhled a ani ochutnávka tomu nijak nenasvědčovala. Člověk nesmí asi věřit ani tištěným průvodcům.

Po procházce okolo břehů jezera se pokračovalo na vinobraní. Jenže ouha! Autobus zastavil u vinohradu, vyfasovali jsme kyblíky a nože a šup do vinohradu a sbírat a sbírat. Přistavený valník vypadal vcelku rozměrně, úkolem ho bylo do 12:00 hod naplnit. Někteří účastníci zájezdu si nejdříve mysleli, že se jedná o žert a pojedeme dál. Ale záhy pochopili, že vinobraní není jen zábava, že je to hlavně práce. Abychom nepadli hlady, tak v polovině "brigády" každý vyfasoval svačinu (špek, klobásku, rajče, papriku, půlku syrové cibule a dva krajíce chleba), vše se hojně zapíjelo vínem - bílým (tramínem) či červeným (kéfrankoš - frankovkou). Sluníčko svítilo, hlady jsme netrpěli, hrdlo bylo také čím svlažit ... ale i přesto se někteří "brigádníci" tvářili kysele a neplnili normu. Sousedé asi tomuto vinaři záviděli tolika svazáků, kteří mu přijeli až z dalekých Čech na výpomoc!

Ale aby to vše nebylo jen o práci, následoval přejezd do sklepa - vinotéky s ochutnávkou a samozřejmě nákupem místních vinařských produktů. Pan majitel asi netušil, že v sobotu udělá tak obrovský kšeft a mohl si mnout ruce.

Po příjezdu zpět do hotelu si každý účastník vinobraní nesl kbelík s hroznem (někteří teda nenasbírali ani ten), ze kterého se během odpoledního programu lisovala šťáva. Jak je vidět z fotografií a videa, nebylo to nic jednoduchého vylisovat si skleničku džusu.

Primárním bodem odpoledního pokračování vinobraní u hotelu byla grilovačka býka. Tento se na rožni točil už od 6 hodin od rána a odpoledne z něj už kuchař postupně okrajoval maso. Musím ovšem říct, že maso chutnalo jako "žužlavé hovězí", nic moc.

Zanechali jsme účastníky zájezdu svému osudu a s Terezkou vyrazili do historického centra Šoproně. V krvi nám každému kolovalo trochu alkoholu, tak bylo třeba využít nedaleké zastávky MHD. Problém byl ovšem ve financích. Neměli jsme forinty a na recepci v hotelu nám řekli, že nemají na výměnu. Zachránil nás nedaleký bankomat. Tak nás za chvíli v kapse hřálo 5 000 forintů, rozuměj necelých 500 Kč. Bankomat nám samozřejmě dal celou "pětitisícovku" a tak nákup dvou jízdenek po 240 forintech se u řidiče nesetkal s velkým ohlasem. Dvěma hrstmi nám vrátil drobné a jelo se.

Historie města Šoproně se táhne zpět až k Římanům a je znát, že tudy skutečně kráčela historie. Centrum není nijak velké, uličkami jsme courali asi 2 hodinky a také vystoupali na 60 metrů vysokou požární věž, kde se nám město ukázalo z ptačího pohledu.

Večer byla v hotelu ještě živá cikánská hudba a maďarský humorista. Jelikož umíme maďarsky jen základní slovíčka, nečekali jsme na něj. Ale dle informací od účastníků zájezdu to stálo za to!

FOTOGALERIE

Lisování hrozna je náročné ...

Neděle 27. září 2009

Neděle je volným dnem a snad jsem všem účastníkům zájezdu podal podrobné informace o okolí, kam vyrazit. Dle mého názoru by zde člověk musel být minimálně týden, aby stihl projít a navštívit všechny památky v okolí či se okoupat v termálech.

I my jsme zvolili návštěvu termálů. Ne však těch maďarských, ale rakouských. Byla zde sice vyšší cena, ovšem záruka, že nebude plno a nebudeme odpočívat vedle českých "řízkařů". Cílem byl asi 25 minut vzdálený Sonnentherme Lutzmannsburg - krytý vitalland s nejdelšími krytými tobogány Evropy, vodopády, jeskyněmi na přeplavání, kanály, s jedinečnými wellness službami. Za malý příplatek si lze vybrat pobyt v tzv. Silent dome, kde nekřičí děti a je nádherný klid. Dle internetu však tento komplex vypadal větší. I přesto jsme si užili dopoledne - projezdili tobogány, okoupali se a odpočinuli.

Cestou zpět jsme se zastavili na malý nákup v Tescu a pak ještě vyrazili do Nagycenk, kde je železniční muzeum a dráha, kterou obsluhují děti.

Nedaleko odsud leží městečko Fertőd se zámkem Esterházy. Jedna z nejbohatších rodin maďarské šlechty, z rodu Esterházy, vystavěla zámek v letech 1720 - 66 - „maďarský Versailles”. Budovy zámeckého komplexu - s výjimkou barokního divadla - se zachovaly v plném rozsahu. Většina exponátů zdejšího muzea připomíná světlé období Esterházy Fényes Miklós-e (1762-1790). Tady žil a tvořil v létech 1766 -1790 Joseph Haydn, velký tvůrčí genius hudby XVIII. století. K budovám přiléhá park podobný lednickému.

Vraceli jsme se stejnou cestou, kde jsme jeli včera s autobusem a minuli jsme i náš včerejší vinohrad. Vlečka zde už nestála, tak hrozno nepřišlo nazmar! Na naší zpáteční trase ležela ještě vesnička Fertőrákos s římským kamenolomem. Dle informací se jedná o mimořádně působivý kamenolom z římského období, který je navštěvovan jako muzeum v přírodě. Jeskyně zde mají připomínat záhadné egyptské skalní kostely a tvoří přírodní kulisu operním představením, které se tady pravidelně konají v letním období. Bohužel nás sem za eura nepustili. Zbylé forinty, které by stačily na vstupné, jsme nechali v hotelu. Nu což, prohlédli jsme si ho alespoň zvenčí.

Dnes jsme měli ještě v plánu navštívit centrum Šoproně večer, po setmění. Uličky působily starobyle a tajemně. Měli jsme i štěstí na koncert v kostele!

FOTOGALERIE